18.8.

Přibližně před 4 týdny mě a roční dcerku srazilo auto.
Šly jsme z nákupu, klidnou ulicí s minimálním provozem, malá v Manduce na břiše, já na zádech batoh s bochníkem chleba a 3 velkými jogurty, přes rameno další taška. Ze směru proti nám středem ulice prosvištěla rychle jedoucí černá audina s fotogenickou značkou a chvíli na to nás zezadu na chodníku (!) srazilo auto, které se tomu borci vyhýbalo. Je opravdu zázrak, že se nám vlastně asi skoro nic nestalo - to auto (určitě nejelo pomalu) mělo od nás rozmlácené čelní sklo a zlomený sloupek a prý i promáčklou kapotu. Právě ten batoh na zádech nás asi uchránil od mnohem větší katastrofy - nejdřív absorboval ten náraz zezadu, pak mi přepadl přes hlavu a ještě jsme na něj dopadly. A nechci/nemůžu vůbec domýšlet, co by bylo, kdybych měla malou na zádech nebo kdyby třeba byla v kočárku, to se vždycky začnu třást. Malá plakala strašlivě, opravdu strašlivě, musela se hrozně leknout.