• 771900_92460165-920.jpg
  • 1191636_40304955-920.jpg
Vytisknout

Je homeopatická detoxikace opravdu přínosem?

Napsal Marta Mojžišová.

24Ve své praxi se stále setkáváme s tím, že si hodně homeopatů říká klasičtí, my přesto vidíme, že o klasické homeopatii nemůže být řeč. Používají totiž metody, které klasická homeopatie vylučuje. Laická veřejnost se v situaci orientuje jen obtížně. Proto jsme se rozhodly publikovat několik textů, které shrnou základní pravidla klasické homeopatie tak, jak je stanovil zakladatel homeopatie Samuel Hahnemann a jak je poté rozvinuli další velikáni homeopatie Kentem a Herringem počínaje a Vithoulkasem konče.

 

Nejprve trochu teorie…

Základní biblí pro klasické homeopaty je Organon léčebného umění, útlá knížečka, která v sevřené formě popisuje základní pravidla léčby. Hahnemann knihu několikrát aktualizoval a doplňoval a poslední šesté vydání slouží a je platné doposud. Na důkladné pochopení této knihy existují i dlouhodobé kurzy, pro účely tohoto článku postačí uvést alespoň dvě ze základních pravidel, která by měla při léčbě být vždy dodržena. Např. v § 7 se dočteme: „Pro léčitele musí být ucelený obraz symptomů tím hlavním, ba jediným, co musí na případu choroby rozpoznávat a svým uměním odstranit tak, aby byla choroba vyléčena a změnila se ve zdraví.“ Nebo § 18 „Souhrn všech symptomů patrných u každého jednotlivého případu nemoci je jedinou indikací, jediným vodítkem, při volbě vhodného léčebného prostředku.“ Ještě se zastavme u otázky, co je to symptom? Je to odchylka od zdravého stavu, kterou vnímá jak sám pacient, tak si jí může všimnout jeho okolí. Je to něco, co pacienta obtěžuje, nebo zotročuje. Nejedná se o vlastnosti pacienta. Když se vrátíme k § 7 a 18, co nám říkají? Říkají, že pouze zjišťování celkového stavu pacienta, všech jeho symptomů na všech rovinách (fyzické, emoční a mentální) může vést k nalezení správného léku. To stojí v naprostém protikladu k postupům části homeopatů, kteří si sice říkají klasičtí, ale přesto předepisují léky rutinně. Setkáváme se s tím dnes a denně – máte horečku? Vezměte si Belladonu. Chystáte se do porodnice? Cucejte Arniku. Prodělalo Vaše dítě očkování? Dejte mu Thuyu. Začal podzim? Zobejte Oscillococcinum. Tyto předpisy obvykle moc nefungují. Pokud chce klasický homeopat cokoliv léčit, pak musí vždy zjišťovat konkrétní individuální symptomy daného pacienta a hledat pro něj vhodný lék. A dalším dílkem do skládačky je znalost léků. Než daný lék předepíšeme, musíme vědět, jak funguje, jaké symptomy pokrývá, protože hledáme podobnost s nemocí našeho pacienta.

Co se může stát při nevhodném předpisu léku

Představme si situaci, kdy přijde pacient k homeopatovi a řekne, že má bradavice a potřeboval by se jich zbavit. Homeopat, který nedodržuje zásady klasické homeopatie, najde lék, který je podobný pacientovým bradavicím a lék předepíše. Nezajímá se o další symptomy pacienta, nezajímá ho celkový obraz nemoci. Jak bude reagovat pacient? Nemusí na lék vůbec reagovat, nebo může mít zhoršení po léku, ale ke zlepšení poté nedojde. Nebo se u něj objeví nové symptomy, které vyvolal podaný lék (proving). Může dojít také k potlačení – bradavice zmizí, ale zhorší se jiná patologie (např. mírná deprese, o které ale homeopat neví, protože se neptal, se prohloubí do deprese hluboké). O hierarchii v organismu a postupu léčby i nemoci více zde. Homeopat tak pacienta poškodil – pacient je teď v horším stavu než před léčbou, protože původní problém „bradavice“ byl pouze na kůži (povrchní nezávažný symptom), deprese byly mírné, kdežto teď jsou deprese hluboké a mohou pacienta ohrozit i na životě (vážná patologie na hlubší rovině organismu). Spousta homeopatů ale přesto případ vyhodnotí jako úspěšný, bradavice přece zmizely. Někdy se také stává, že po nevhodném léku dojde ke zmatení případu, pacient se nezlepšil a je obtížné mu předepsat správný lék. Je třeba se potom podrobně vyptávat a zjišťovat, jaké symptomy měl pacient před zahájením předchozí homeopatické léčby a jaké symptomy vznikly až po léčbě.

Dávkování léku

Kromě nalezení správného léku je i důležité správné dávkování. Opět vždy vycházíme z individuality pacienta a nelze předepisovat rutinně. Hahnemann k tomu říká v § 275 toto: „Přiměřenost určitého léku pro daný případ nemoci nespočívá pouze v jeho vhodném homeopatickém zvolení, ale i v potřebné správné velikosti, nebo spíše redukovanosti jeho dávky. Podáme-li příliš silnou dávku léku, který byl pro stávající případ nemoci zvolen plně homeopaticky, musí tento lék, navzdory blahodárnosti své povahy jako takové, přesto uškodit již velikostí své dávky a přespříliš silnými účinky.“ V § 276 opět píše: „Z tohoto důvodu škodí i takový lék, který byl v daném případě choroby zvolen sice homeopaticky, byl však podán v příliš velké dávce. Zlo, které způsobí, je dokonce mnohem větší než i u té největší dávky nehomeopatického léku, který pro daný případ nemoci v žádném případě nevyhovoval.“

A teď se vraťme do současnosti

Jak se tato pravidla (tzn. předpis na základě celkového obrazu symptomů pacienta a vhodné dávkování) dodržuje při častých a oblíbených homeopatických detoxikačních kůrách po očkování? Často vidíme, že homeopat předepíše potencovanou vakcínu, aniž by znal symptomy, které tento lék pokrývá a aniž by zjišťoval symptomy pacienta, tedy rutinně. U klasických homeopatických léků známe velké množství symptomů, které u nemocných léčí a u zdravých vnímavých jedinců vyvolávají (tzv. proving). Provingy potencovaných vakcín obvykle neznáme. Homeopatie stojí na pravidle „podobné se léčí podobným“. V praxi to znamená, že např. černý kašel často můžeme vyléčit např. lékem Drosera (lék vyrobený z rostliny rosnatky okrouhlolisté), pokud symptomy pacienta kopírují symptomy léku (např. vyčerpávající kašel horší po půlnoci, pocit lechtání pírka v krku, dítě bude modrat kolem rtů atd.). Pokud rutinně předepíšeme potencované sliny nakažené černým kašlem (Pertussinum), nestane se obvykle nic, pokud pacient nemá podobné symptomy jako tento lék. Proč by tedy měla potencovaná vakcína automaticky odstraňovat symptomy pacienta? Neznáme obraz léku a proto ho nemůžeme porovnat s obrazem nemoci u pacienta (ten jsme se neobtěžovali zjišťovat). Každý pacient reaguje na očkování svým způsobem a cílem homeopata je zjistit tuto individuální reakci a najít lék, který obraz symptomů pokrývá. Teprve potom se může pacient vyléčit.

A co vhodné dávkování léku? Klasický homeopat předepíše pacientovi lék, potom se čeká, jak bude lék působit a až po nějaké době na kontrole stanoví, jak bude léčba pokračovat. Jestli se bude lék opakovat, v jaké potenci, nebo jestli bude pacient potřebovat jiný lék. Dopředu nelze nikdy předpovědět, jak bude pacient na lék reagovat a kolik opakování léku bude potřebovat k vyléčení, případně kolik léků bude postupně k vyléčení potřebovat. V přímém kontrastu k tomuto pravidlu stojí rutinní homeopatická detoxikace, kdy je předem znám rozpis kdy a v jaké potenci bude daný lék použit. Jak je to možné? Jde pořád ještě o homeopatii?

Na dotazy, jak si vybrat homeopata, zájemcům odpovídáme: ptejte se, jakou metodu homeopat používá, jaké vzdělání má. Pokud uslyšíte o rutinním předepisování léků, utíkejte pryč. Nemá to s homeopatií moc společného a může Vás to i poškodit. Detoxikace je zaklínadlem dneška, ne vždy musí být přínosná. Pokud chcete zlepšit svoje zdraví a opravdu se léčit, najděte si kvalitního klasického homeopata.

mm

Zobrazeno: 3321x

© Malakulicka.cz, 2013 - 2014. Všechna práva vyhrazena. Kopírování obsahu není bez souhlasu autorek textu dovoleno.
Dotazy nebo připomínky k článkům pište na kulicka@malakulicka.cz.

Malá kulička na Google+